..Nejčtenější článek: Příjmení.


...Jestli jste trochu jako já a máte problém vymyslet například anglická příjmení do svých povídek, na wiki je
...celkem slušný seznam ... některá příjmení vám tady dám ...
...Pro začátek: Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. Například v 16. století již
...příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých
...obdobích nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti,
...na níž se usídlili, a která byla takto pojmenována zpravidla po dřívějších majitelích. Povinné používání
...příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie.
.číst článek................

Stránka po stránce

Space for negative comments

2. listopadu 2015 v 20:55 | © Bellaqa
Když má člověk jedno z těch období, kdy by se nejraději zachumlal do deky a zapomněl na všechno trápení světa, možná by nebylo na škodu udělat si takovou menší vlastní terapii. Mám teď v práci celkem těžké období a začíná zima, což není zrovna mé nejoblíbenější období (vyloženě jen kvůli ochlazení), tak nemám daleko k depresi nebo menšímu psychickému zhroucení. Zrovna dneska mám volno, což se sice nedá říct i o zítřejším dni, ale budu se zabývat tímto okamžikem. Před chvíli jsem si udělala vlastní svíčku (dušičkové zboží šlo teď v obchodech do výprodejů a rozpustit takovou obyčejnou svíčku, přidat do ní voskovku a přelít do pěkný skleničky není vůbec na škodu - navíc když se ovoní příjemnými mátovými kapičkami ^^) a teď nemám do čeho píchnout.

Napadlo mě, že bych teda alespoň přispěla nějakým článkem, protože je tu mrtvo, což mě mrzí, ale rozhodně tomu nepomůže nic nedělání, Tak jsem si spojila svoji současnou náladu s nápadem na článek. V "destrukčním deníku" je totiž stránka - jak název článku napovídá: Space for negative comments ... no dobře ne napovídá, ale rovnou to prozrazuje.

Protože do svého "Wreck this journal" ráda přidávám věci, které mám ráda, tentokrát jsem se zaměřila na jednu ze svých závislostí. Hudba. Konkrétně Linkin Park... skupina, která mě provází doslova celým životem.
Hudba obecně je něco, co mi dokáže měnit náladu už jen tím, že na ni pomyslím. Stačí představit si melodii a pocit, který mám při jejím poslechu. Je tedy dobrým pomocníkem při těch chmurnějších dnech.

Negativní komentáře na této stránce jsou jedna věc, ale deník po mě chce, abych přidala vnitřní kritiku sebe sama. Což je hrozně jednoduché a těžké zároveň. Vím moc dobře, co na sobě nenávidím, ale mám se až moc ráda na to, abych si sama způsobovala deprese tím, že se budu ponižovat nebo se shazovat. Naopak jsem tady pro sebe, abych se podpořila a dodala si síly, když nikdo jiný netuší, že bych povzbudit potřebovala.

Tak jsem nakreslila Chestera z klipu Breaking the Habit a přidala text z písně Don't Stay, což je negativní až až... zajímavé, že právě takové písničky ve mě vyvolávají jen hezké vzpomínky...

Políčka na negativní komentáře vypíšu, až budu potřebovat dostat ze sebe něco ven... prozatím se držím.

Name / Instruction Page

28. září 2015 v 16:53 | © Bellaqa

Asi někdy v srpnu jsem si nedopatřením zničila stránku s instrukcemi - ano i ve Wreck This Journal se tohle může stát =D tak jsem se rozhodla ji předělat. A protože jaksi leží na stejném papíře jako stránka se jmény, musela jsem předělat i ji.
Původně jsem plánovala na stránku s instrukcemi namalovat Alenku v Říši divů, ale dopadlo to úplně jinak ^^
Našla jsem si papír, který se jakž takž podobá těm z WTJ a ořezala ho na příslušnou velikost (ty rohy mi daly zabrat). Začala jsem tím jednodušším a nalinkovala si čáry na jména. A přišla první změna. Místo toho, abych napsala své jméno slabě, jsem si usmyslela napsat ho starobylým jazykem (interpretováno tak, že to napíšu písmem z Pána prstenů ^^) no a tak jsem psala a psala a vzešlo z toho něco, co jsem nechtěla pokazit...

Wreck This Journal - Stuart

28. září 2015 v 16:21 | © Bellaqa
Stuart, narozen/obdržen/oficiálně rozdestruktovaný od 04/03/2014
Status: Nechráněn před UFO, nadále není v utajení ani nedělá s kapitánem

Dobrodružství Stuarta - sebedestruktivního "journálisty" začíná jednoho březnového úterý. Je přivezen v modré dodávce s podivným zakrouceným žlutým logem. Od jeho životního poslání ho dělí snad jen jedna vyučovací hodina. Putování, kterého se má zúčastnit, totiž nemůže docílit sám. Za své sebedestruktivní sklony vlastně ani sám nemůže. Na svědomí je má člověk, kterému je vydán na milost. Mě! (Muhaha...)

Od 26/04/14 začal být mladý Stuart poněkud paranoidní. Pořídil si ochranu v podobě alobalové krycí vrstvy a doufal, že ho nevystopují UFOuni. Byl také chráněn proti upírům a to díky malému křížku, který se jednoho dne na jeho ochranné vazbě objevil. Nakonec to ale nebylo UFO, kdo Stuarta vystopoval. Není známo, v jakém období ho kapitán konkrétně oslovil, ale zdroje tvrdí, že to bylo někdy kolem srpna 2014. Až do 05/10/14 byl tedy Stuart ve službách Kapitána Ameriky. Byl mu věrným společníkem a dodnes zůstávají skvělými přáteli. V říjnu byl ovšem Stuart předělen na misi v utajení.
Byl dokonce nucen nosit růžovou, jedná se o temné období ze Stuartova života.

Tak to byl na úvod krátký životopis mého Wreck This Journal / Destrukčního deníku. (Proč Stuart - bylo to zkrátka to úplně první, co mě napadlo, když jsem si řekla, že ho musím pojmenovat. A první nápad je vždycky ten nejlepší.) Dostala jsem ho od sestry na narozeniny. Už dlouho jsem si ho přála a když už byla příležitost... sestře se určitě taky hodilo, že nemusela žádný dárek vymýšlet =D Od té doby jsem na něm závislá. Je pravda, že do něj moc často nekreslím - což je jeho hlavní účel - ale pořád v něm listuju a vymýšlím způsoby, jak ho ozvláštnit. Přišla jsem na něj totiž díky sítím typu instagram nebo pinterest. Na kterých jsem se paradoxně usadila až od té doby, co mi deník přišel. Každopádně rozhodnutí si deník pořídit vzešel z youtube. Slečna, jejíž video dolů ještě přidám, mě svým talentem přesvědčila ke "koupi" =D
Autorka měla původně s deníkem trochu jiné záměry. Z mě dostupných informací, chtěla tímto projektem lidem ukázat jiný úhel pohledu. O tom především Wreck This Journal je. Není nic lepšího, než vzít věci do svých rukou a být originální. Po nějaké době strávené s knihou od Keri Smith by se měl člověk na svět dívat jinýma očima. Vidět výzvy tam, kde dříve nebyly. Zkoušet nové věci, objevovat zákoutí dříve nenavštívená, porušovat pravidla... zkrátka žít život o něco pestřeji možná i odvážněji, posouvat hranice (čehokoliv), což introvertovi jako jsem já rozhodně neuškodí.
Ne každému bude deník evokovat právě toto poselství. Já s ním pracuju ráda. Je pro mě jakýmsi plátnem a přesto, že už pracuji s náčrtem někoho jiného, můžu si s ním dělat, co chci. Je skvělým doplňkem pro kreativní duši, a proto by neměl žádnému takovému človíčkovi chybět.

Životopis je zkrátka jen výčet přebalů, které jsem zatím vystřídala. Viz miniatury nahoře, které na jednu ze stránek Stuarta ještě přijdou. Bohužel jsem někam založila přebal číslo 3, který byl na motivy mého nejoblíbenějšího marvelovského filmu. Někde zaručeně bude, dávala jsem ho do složky, jen si nepamatuju kam jsem dala tu složku =D

Jak jsem už zmiňovala, ráda procházím instagram a dívám se na výtvory ostatních. Některé nápady jsou bezkonkurenční! A i když si někdy - pravda - vezmu inspiraci z nápadu ostatních, rozhodně nic nekopíruju. To je na tom asi to nejhorší. Často procházím obrázky, které se opakují. To pak celý deník ztrácí smysl.

Na video se nedívejte, pokud s Wreck This Journal nechcete nic mít... tohle mě totiž přesvědčilo si Stuarta pořídit.
 
 

Reklama
Copyright BellaQa | 2009 - 2016 | www.bellaqa.blog.cz | royal.horses@seznam.cz | insta: ac_clarejames
.