..Nejčtenější článek: Příjmení.


...Jestli jste trochu jako já a máte problém vymyslet například anglická příjmení do svých povídek, na wiki je
...celkem slušný seznam ... některá příjmení vám tady dám ...
...Pro začátek: Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. Například v 16. století již
...příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých
...obdobích nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti,
...na níž se usídlili, a která byla takto pojmenována zpravidla po dřívějších majitelích. Povinné používání
...příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie.
.číst článek................

Airsoft vs. Laser game

19. dubna 2016 v 16:29 | © Bellaqa
Poslední dvě soboty jsem si na vlastní kůži (doslova) mohla vyzkoušet dvě zajímavé aktivity. Obě vyžadují fyzickou a psychickou zdatnost. Fyzickou proto, že pobíhat s kvérem po místnosti několik minut až hodin vyčerpá a psychickou proto, že nechat se dobrovolně střílet malými zákeřnými kuličkami... to už chce odvahu. U laser game je to pak vědomí, že vaše tělo bude další den naprosto zruinováno, přesto tam pobíháte jako šílenci a střílíte na všechno, co zabliká.


Laser game

Když jsem se dozvěděla, že se budu muset zúčastnit této zábavy, nebyla jsem vůbec nadšená. Ovšem šlo o okolnosti, kvůli nimž jsem se před akcí cítila nesvá. Zaprvé /neznámo/ - nemám ráda, když nevím, co mě čeká a ocitnu se v novém prostředí. Zadruhé /neznámí/ - ještě ke všemu s lidmi, které neznám. A to přesně se dělo. Můj bratr se mě zeptal, jestli bych s ním a jeho přáteli nechtěla jít a já souhlasila. Když jsem se pak rozhodla, že kvůli nejistotě nepůjdu, bylo pozdě. Bylo mě třeba do počtu. Tak jsem překonala svou sociální fóbii a vyrazila.

1.KROK // INSTRUKCE Tak se posaďte do kruhu a já vám povím příběh...
Byli jsme krátce informování o bezpečnosti (ani by mě nenapadlo, že se v těch vestách dá dělat něco jako salta, přesto nám bylo doporučeno je nedělat), o rozložení herní plochy (taky nám bylo připomenuto, že zábrany se nepřeskakují ani nevytrhávají ze země) a krátkých pravidlech (střílení do vlastního týmu se holt nevyplácí).

2.KROR // VÝBAVA - Toto je vesta, toto je zbraň. Tohle rány dává, tohle rány schytává.
Jen co jsem se z džínů převlékla do pohodlnějších kalhot, mohli jsme si vypsat složení týmů a naše přezdívky. Nakonec jsme dorazili v menším počtu, než se předpokládalo, přesto byla hra tři na tři dostačujícím zážitkem. Rozebrali jsme si svítící oblek, dostali další krátkou instruktáž aneb zbraň nestřílí, pokud nemáte ruku na tomhle tlačítku (podle mě někdy nefungovala, i když jsem tam tu ruku měla) a otevřely se dvoje dveře.

3.KROK // HRA - Zabij nebo budeš zabit. Na tři vteřiny. Pak zabíjej znovu.
Rozeběhli jsme se dveřmi a probíhali bludištěm, zmateně hledajíc nepřítele. Popravdě jsem si vůbec neuvědomovala rozložení arény, prostě jsem tam tak pobíhala, sem tam se za nějakou překážku postavila (kempit se dalo jen na jednom místě a když kolem dlouhé chvíle nikdo nešel, musela jsem vyběhnout vstříc dobrodružství) a snažila se přimět tu zbraň, aby konečně střílela. Časem mi došlo, že nejlepší taktikou bude na onom tlačítku zkrátka držet jeden prst, celá dlaň prostě nefungovala (dlaní bylo přirozené zbraň držet). Po dvaceti minutách následovala pauza. Po pauze následovalo další kolo.

Nakonec nastává okamžik pravdy. Který tým zvítězil, a na kterém místě se umístíte. Byla jsem sice předposlední, zato jsem schytala málo ran a tudíž jsem na sebe pyšná, protože já hraju především na přežití, nejsem žádný masochista.
Shrnula bych to jako pozitivní zážitek, dokud nenastane další den, a vám neselže tělo. Moje nohy byly úplně nepoužitelné, přesto jsem musela do práce. Nakonec se daly rozchodit, ale po delším lenošení se zase bolest ozvala. Tohle je ovšem individuální záležitost. Navíc... nikdo mě nenutil tam pobíhat jako šílenec.

Airsoft


Když se mé tělo konečně vzpamatovalo z boje světel, nastala další sobota a další, tentokrát adrenalinovější zážitek. Dopředu jsem bratra varovala, že nikam nejdu (tentokrát čistě ze strachu, má sociální fóbie padla, jelikož složení bylo podobné, jen pár nových tváří), nefungovalo to. Přemluvil mě. Původně jsme měli být ve větší sestavě, ale opět pár lidí odřeklo (měli silnější vůli než já) a tak jsme opět, ve složení šesti lidí, vyrazili do protiatomového krytu pod jednou základní školou.

1.KROK // INSTRUKCE Tady rovně a čtyři hodiny si dělejte co chcete.
Tentokrát jsme nemuseli být moc školeni (jen nám bylo připomenuto to, co v rámci bezpečnosti být připomenuto má). Pan správce nás vzal do místnosti, kde jsme se utábořili (naházeli tam své civilní věci, abych byla přesnější) a vysvětlil nám, jak budou následující čtyři hodiny vypadat. Měli jsme k dispozici celé podzemní patro, kde se hra odehrává. Podle pravidel, které si každá skupina může upravovat, každý zasažený odchází se vztyčenou rukou na místo zvané "mrtvoliště", kde čekáte, dokud neuplyne stanovený čas a vy se zase vrátíte do hry. Pravidla jsou více méně jasná. Tři na tři, nestřílí se do hlavy, každý jiný přímý zásah platí.

2.KROR // VÝBAVA - Tady máš zbraň, tady máš zásobník.
Pan správce nám taky poskytnul potřebné ochranné pomůcky (helmu, nezbytné brýle, vestu) a pak taky zbraně, bez kterých by se airsoft logicky hrát nedal (bohužel jsme se dozvěděli, že větší zbraně se půjčují pouze po zamluvení, takže nám byly k dispozici pouze pistole 9mm). Mě se to tak úplně netýkalo, protože můj bratr airsoft delší dobu hraje, takže má několik větších zbraní k dispozici (vlastní airsoftové zbraně povoleny). Sám se pyšní kráskou M4, mě půjčil praktičtější P90 (praktičtější proto, že je lehčí).


3.KROK // HRA - Zabij, schytej to, zanadávej si, spočni, zabíjej znovu.
Na mrtvolišti jsme si začali plnit zásobníky a pořádně se vybavili. Pak si každý tým vybral stranu arény a začalo se. V celém bunkru se dala světla zhasínat, takže byla akce o to zajímavější. Po chodbách byly rozmístěny překážky, za které se dalo schovat, stejně tak bylo v celé aréně několik slepých místností, ve kterých se dalo zakempit. Uprostřed pak byly místnosti s okny, které něměly výplně, tudíš byly průchodné. Nakonec se většina boje odehrávala v hlavní chodbě, která se táhla naokolo, takže se nepřátelé dali i obklíčit. O to větší zábava, když to nečekali.

Musím se pochlubit, že po dobu celé hry jsem byla zabita 3x - z toho jednou když jsem se vzdala, jelikož mi došlo střelivo. Jednou se mi podařilo dokonce sejmout celý tým, zatímco mí spoluhráči si váleli šunky (dělám si srandu, snažili se). Nakonec jsme v aréně zůstali celé čtyři hodiny a naplno využili příležitosti zahrát si airsoft v uzavřeném prostoru (zatím jsem měla tu příležitost pouze v lese), sám správce se divil, že jsme to čtyři hodiny vydrželi.

Každý by si vybral to své. Je těžké tyto dvě aktivity porovnat. Nedá se totiž pominout fakt, že laser game nebolí, zatímco taková malá kulička přímo do prstu donutí klít i lidumila (já tu svou schytala například i mezi nohy, což pro ženu asi není tak bolestivé, jako pro muže, přesto si neodpustíte nenávidět toho, kdo vám to způsobil. Na chvíli... pak mu to vrátíte.) Upřímně mě bavil bezpečný laser game, protože jsem mohla šíleně pobíhat uličkami při zvuku hudby z Matrixu a snažit se zasáhnout blikající světélka, zatímco jsem neočekávala bolest. Na druhou stranu mě bavil i airsoft, kde se člověk trochu víc vžije do role (protože nevypadá jako pako z budoucnosti, ale jako seriózní voják - pokud má slušnou výbavu) a je mu jakýmsi zadostiučiněním, když po výstřelu uslyší "jau". Je pravda, že jsem v bunkru nepobíhala, ale kryla si záda a snažila se být co nejopatrnější, což se mi nakonec vyplatilo.

Obě akce bych si ráda zopákla (což mě určitě nemine), ale když to vezmu kolem a kolem, asi mě víc bavil airsoft. Zbraně mi neselhaly, byla jsem úspěšnější a připadala jsem si v té vestě trochu profesionálně. Sic byla půjčená. Taky vás rajcují uniformy? ^^
 


Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 21:18 | Reagovat

Laser game mám ráda, je to sice poměrně drahá sranda, takže nejezdím moc často, avšak naprosto skvělý zážitek. Většinou bývám mezi prvními, takže mám i dobrý pocit z toho, že jsem lepší než ostatní (většinou kluci).

2 BellaQa BellaQa | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 21:28 | Reagovat

[1]: Tak to je pravda, nejlevnější to není (u mě + cesta) a chápu i ten skvělý pocit, být nejlepší ^^ bohužel já hraju se starými profíky, co hrají sportovně airsoft, takže měřit s nimi své síly je obtížné =)

3 Banik Banik | 23. září 2016 v 9:20 | Reagovat

Laserové svítilny a jiné vychytávky:

http://www.paralyzery-vychytavky.cz/super-kvalitni-lasery/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Copyright BellaQa | 2009 - 2016 | www.bellaqa.blog.cz | royal.horses@seznam.cz | insta: ac_clarejames
.