..Nejčtenější článek: Příjmení.


...Jestli jste trochu jako já a máte problém vymyslet například anglická příjmení do svých povídek, na wiki je
...celkem slušný seznam ... některá příjmení vám tady dám ...
...Pro začátek: Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. Například v 16. století již
...příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých
...obdobích nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti,
...na níž se usídlili, a která byla takto pojmenována zpravidla po dřívějších majitelích. Povinné používání
...příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie.
.číst článek................

Duben 2016

Lan párty // URF edice

24. dubna 2016 v 17:27 | © Bellaqa |  Hry
Další víkendová akce (i když byl pátek) se nesla v duchu kolektivní zábavy. Tentokrát tedy nešlo o žádnou fyzickou aktivitu, pokud nepovažujete třískání do klávesnice za nějakou námahu. Slezla se parta pěti lidí, v jednom bytě, v jedné místnosti a přinesla s sebou své miláčky... kompy.

Celé to začalo cca v 5 v podvečer, když jsme se slezli u bráchy doma a vybrali si místo k sezení. A že v obýváku není úplně místo pro pět lidí a pět počítačů, to je snad všem jasný. Přesto jsme se vlezli a začali se postupně připojovat do hry. Řeč je především o League of Legends (pochopitelně) jelikož byl tento víkend spuštěn herní režim U.R.F. (Ultra Rapid Fire), ve kterém jsou zkráceny přebíjecí doby kouzel a hráčova mana se nikdy nevyčerpá, takže jednoduše řečeno - pořádný nářez!

Normálně bych článek ani nepsala, proč taky, ovšem taková lan párty, na které se kazí všechno, co k lan párty neodmyslitelně patří... to už si nějaké to slovo zaslouží.


1. LOL bez LOL
Takže jak jsem psala, sešli jsme se primárně kvůli hry League of Legends. Všichni jsme se připojili, založili skupinu a co se nestalo... přetížily se servery. Několik minut jsme se marně pokoušeli dostat do hry. Nakonec jsme naše snažení hodili stranou a začali řešit, kterou hru si tedy zahrajeme.

2. Stronghold, Age of Empires, ReVolt, Warcraft, ...
Padaly nejrůznější návrhy od klasik jako je AoE nebo Lord of the Rings. Nastal další problém. Nedokázali jsme spárovat počítače, ačkoliv jsme měli v místnosti zkušené mozky, které počítačům rozumí, technika nespolupracovala (připojit Age of Empires je dnes už opravdu zázrak). Nakonec jsme na flashku hodily ReVolt, každý si hru přetáhnul a připojili jsme se (několik minut jsme strávili u kola v tunelu a to vám řeknu... to byl zážitek).


3. LOL SERVERY FUNGUJÍ!
Během večera jsme si zahráli spousty zápasů a neskutečně jsme se bavili. Smáli jsme se při prohře, radovali jsme se z výhry. Nakonec jsme usoudili, že taktika SUPPORT TEAM je nejspolehlivější a vybírali jsme si hrdiny, které by si asi nikdo jinak na URF nevybral (kombinace BARD, SONA, BLITZCRANK, MORGANA, NAMI je vražedná!). Osobně jsem dávala přednost Morganě, protože její permanentní štít je pro některé oponenty noční můra. A tak jsme hráli hru za hrou a konečně splnily účel celé lanky.

Později jsme se ještě dokopali k Warcraftu, který jsem hrála poprvé, ale nakonec jsme se zase vrálili k lolku. Dopadlo to tak, že venku začalo svítat a všichni pomalu ztráceli nadšení ze hry, jelikož nikdo kvůli zívání nezavřel hubu, až se od počítače odvrátil jeden po druhém, aby se mohli na gauči natáhnout. Přibližně v osm hodin ráno jsem sbalila notebook a vyrazila domů. Původně jsme plánovali celou lan protáhnout do soboty, ale jelikož zásoby alkoholu byly spotřebovány a ostatní si na sobotu naplánovali další záležitosti, celou věc jsme to ráno rozpustili (chlapci to tedy zařízli na gauči, v kolik odešli, to nemám páru). Já se doma osprchovala, oddala se blaženému spánku a zbytek dne jsem si už dohrála osamotě. Režim URF je víkendová záležitost, tudíž je třeba si jí plnými doušky vychutnat, zítra už hra zajede do starých známých kolejí.

Teď už mě jen čeká sobotní výprodej knih a já můžu říct, že duben rozhodně nebyl nudný měsíc!

Airsoft vs. Laser game

19. dubna 2016 v 16:29 | © Bellaqa
Poslední dvě soboty jsem si na vlastní kůži (doslova) mohla vyzkoušet dvě zajímavé aktivity. Obě vyžadují fyzickou a psychickou zdatnost. Fyzickou proto, že pobíhat s kvérem po místnosti několik minut až hodin vyčerpá a psychickou proto, že nechat se dobrovolně střílet malými zákeřnými kuličkami... to už chce odvahu. U laser game je to pak vědomí, že vaše tělo bude další den naprosto zruinováno, přesto tam pobíháte jako šílenci a střílíte na všechno, co zabliká.


Laser game

Když jsem se dozvěděla, že se budu muset zúčastnit této zábavy, nebyla jsem vůbec nadšená. Ovšem šlo o okolnosti, kvůli nimž jsem se před akcí cítila nesvá. Zaprvé /neznámo/ - nemám ráda, když nevím, co mě čeká a ocitnu se v novém prostředí. Zadruhé /neznámí/ - ještě ke všemu s lidmi, které neznám. A to přesně se dělo. Můj bratr se mě zeptal, jestli bych s ním a jeho přáteli nechtěla jít a já souhlasila. Když jsem se pak rozhodla, že kvůli nejistotě nepůjdu, bylo pozdě. Bylo mě třeba do počtu. Tak jsem překonala svou sociální fóbii a vyrazila.

1.KROK // INSTRUKCE Tak se posaďte do kruhu a já vám povím příběh...
Byli jsme krátce informování o bezpečnosti (ani by mě nenapadlo, že se v těch vestách dá dělat něco jako salta, přesto nám bylo doporučeno je nedělat), o rozložení herní plochy (taky nám bylo připomenuto, že zábrany se nepřeskakují ani nevytrhávají ze země) a krátkých pravidlech (střílení do vlastního týmu se holt nevyplácí).

2.KROR // VÝBAVA - Toto je vesta, toto je zbraň. Tohle rány dává, tohle rány schytává.
Jen co jsem se z džínů převlékla do pohodlnějších kalhot, mohli jsme si vypsat složení týmů a naše přezdívky. Nakonec jsme dorazili v menším počtu, než se předpokládalo, přesto byla hra tři na tři dostačujícím zážitkem. Rozebrali jsme si svítící oblek, dostali další krátkou instruktáž aneb zbraň nestřílí, pokud nemáte ruku na tomhle tlačítku (podle mě někdy nefungovala, i když jsem tam tu ruku měla) a otevřely se dvoje dveře.

3.KROK // HRA - Zabij nebo budeš zabit. Na tři vteřiny. Pak zabíjej znovu.
Rozeběhli jsme se dveřmi a probíhali bludištěm, zmateně hledajíc nepřítele. Popravdě jsem si vůbec neuvědomovala rozložení arény, prostě jsem tam tak pobíhala, sem tam se za nějakou překážku postavila (kempit se dalo jen na jednom místě a když kolem dlouhé chvíle nikdo nešel, musela jsem vyběhnout vstříc dobrodružství) a snažila se přimět tu zbraň, aby konečně střílela. Časem mi došlo, že nejlepší taktikou bude na onom tlačítku zkrátka držet jeden prst, celá dlaň prostě nefungovala (dlaní bylo přirozené zbraň držet). Po dvaceti minutách následovala pauza. Po pauze následovalo další kolo.

Nakonec nastává okamžik pravdy. Který tým zvítězil, a na kterém místě se umístíte. Byla jsem sice předposlední, zato jsem schytala málo ran a tudíž jsem na sebe pyšná, protože já hraju především na přežití, nejsem žádný masochista.
Shrnula bych to jako pozitivní zážitek, dokud nenastane další den, a vám neselže tělo. Moje nohy byly úplně nepoužitelné, přesto jsem musela do práce. Nakonec se daly rozchodit, ale po delším lenošení se zase bolest ozvala. Tohle je ovšem individuální záležitost. Navíc... nikdo mě nenutil tam pobíhat jako šílenec.

Airsoft


Když se mé tělo konečně vzpamatovalo z boje světel, nastala další sobota a další, tentokrát adrenalinovější zážitek. Dopředu jsem bratra varovala, že nikam nejdu (tentokrát čistě ze strachu, má sociální fóbie padla, jelikož složení bylo podobné, jen pár nových tváří), nefungovalo to. Přemluvil mě. Původně jsme měli být ve větší sestavě, ale opět pár lidí odřeklo (měli silnější vůli než já) a tak jsme opět, ve složení šesti lidí, vyrazili do protiatomového krytu pod jednou základní školou.

1.KROK // INSTRUKCE Tady rovně a čtyři hodiny si dělejte co chcete.
Tentokrát jsme nemuseli být moc školeni (jen nám bylo připomenuto to, co v rámci bezpečnosti být připomenuto má). Pan správce nás vzal do místnosti, kde jsme se utábořili (naházeli tam své civilní věci, abych byla přesnější) a vysvětlil nám, jak budou následující čtyři hodiny vypadat. Měli jsme k dispozici celé podzemní patro, kde se hra odehrává. Podle pravidel, které si každá skupina může upravovat, každý zasažený odchází se vztyčenou rukou na místo zvané "mrtvoliště", kde čekáte, dokud neuplyne stanovený čas a vy se zase vrátíte do hry. Pravidla jsou více méně jasná. Tři na tři, nestřílí se do hlavy, každý jiný přímý zásah platí.

2.KROR // VÝBAVA - Tady máš zbraň, tady máš zásobník.
Pan správce nám taky poskytnul potřebné ochranné pomůcky (helmu, nezbytné brýle, vestu) a pak taky zbraně, bez kterých by se airsoft logicky hrát nedal (bohužel jsme se dozvěděli, že větší zbraně se půjčují pouze po zamluvení, takže nám byly k dispozici pouze pistole 9mm). Mě se to tak úplně netýkalo, protože můj bratr airsoft delší dobu hraje, takže má několik větších zbraní k dispozici (vlastní airsoftové zbraně povoleny). Sám se pyšní kráskou M4, mě půjčil praktičtější P90 (praktičtější proto, že je lehčí).


3.KROK // HRA - Zabij, schytej to, zanadávej si, spočni, zabíjej znovu.
Na mrtvolišti jsme si začali plnit zásobníky a pořádně se vybavili. Pak si každý tým vybral stranu arény a začalo se. V celém bunkru se dala světla zhasínat, takže byla akce o to zajímavější. Po chodbách byly rozmístěny překážky, za které se dalo schovat, stejně tak bylo v celé aréně několik slepých místností, ve kterých se dalo zakempit. Uprostřed pak byly místnosti s okny, které něměly výplně, tudíš byly průchodné. Nakonec se většina boje odehrávala v hlavní chodbě, která se táhla naokolo, takže se nepřátelé dali i obklíčit. O to větší zábava, když to nečekali.

Musím se pochlubit, že po dobu celé hry jsem byla zabita 3x - z toho jednou když jsem se vzdala, jelikož mi došlo střelivo. Jednou se mi podařilo dokonce sejmout celý tým, zatímco mí spoluhráči si váleli šunky (dělám si srandu, snažili se). Nakonec jsme v aréně zůstali celé čtyři hodiny a naplno využili příležitosti zahrát si airsoft v uzavřeném prostoru (zatím jsem měla tu příležitost pouze v lese), sám správce se divil, že jsme to čtyři hodiny vydrželi.

Každý by si vybral to své. Je těžké tyto dvě aktivity porovnat. Nedá se totiž pominout fakt, že laser game nebolí, zatímco taková malá kulička přímo do prstu donutí klít i lidumila (já tu svou schytala například i mezi nohy, což pro ženu asi není tak bolestivé, jako pro muže, přesto si neodpustíte nenávidět toho, kdo vám to způsobil. Na chvíli... pak mu to vrátíte.) Upřímně mě bavil bezpečný laser game, protože jsem mohla šíleně pobíhat uličkami při zvuku hudby z Matrixu a snažit se zasáhnout blikající světélka, zatímco jsem neočekávala bolest. Na druhou stranu mě bavil i airsoft, kde se člověk trochu víc vžije do role (protože nevypadá jako pako z budoucnosti, ale jako seriózní voják - pokud má slušnou výbavu) a je mu jakýmsi zadostiučiněním, když po výstřelu uslyší "jau". Je pravda, že jsem v bunkru nepobíhala, ale kryla si záda a snažila se být co nejopatrnější, což se mi nakonec vyplatilo.

Obě akce bych si ráda zopákla (což mě určitě nemine), ale když to vezmu kolem a kolem, asi mě víc bavil airsoft. Zbraně mi neselhaly, byla jsem úspěšnější a připadala jsem si v té vestě trochu profesionálně. Sic byla půjčená. Taky vás rajcují uniformy? ^^

Zlatá Lilie - Richelle Mead

12. dubna 2016 v 21:26 | © Bellaqa |  Knihovna

Jak jsem mohla čekat rok na přečtení dalšího dílu?



V článku je několik vyzrazených zápletek odehrávajících se v knihách série Vampýrská akademie. Vřele obě série doporučuji! A rozhodně Vás nemusí odrazovat upíři, protože je autorka pojala zase úplně jinak, a tak Vás čeká originální příběh, plný vášně, akce, ale taky politiky! Vše je skvěle propleteno, má svůj řád i chaos. Vše tam, kde je třeba, aby se čtenář dobře bavil.

Zlatá Lilie, pokračování spin-offu nazvaný Pokrevní pouta. Jedná se o volné pokračování Vampýrské Akademie, kde se hlavní hrdinkou stává alchymistka Sydney Sageová. Její prací je chránit sestru Morojské královny Jill Dragomirovou. Vampýrská politika je totiž všechno možné, jen ne jednoduchá. Král či královna si může své místo udržet jen v případě, že má dalšího žijícího příbuzného. Naneštěstí pro Jill. Je terčem. Mladá královna se totiž nezamlouvá všem Morojům, a proto se musí Sydney postarat o Jillino bezpečí. S tím jí pomáhají Jillini strážci Eddie a Angeline. Dvojice dhampýrů, odpovědný a divoká. Během pobytu na Amberwoodské škole zvládá Sydney kromě běžného učiva také starost o krmení své svěřenkyně a věčně opilého Adriana, ten je s Jill svázán vnitřním poutem, které si utvořili, když jí vytrhl ze spárů smrti. K tomu všemu musí alchymistka zvládnout také studium éteru. Nově objeveného druhu magie, který ovládá jen malá hrstka Morojů. Což pro ní není úplně jednoduché, protože je v jejích očích magie špatná.

Jak se popere s milostným životem, když ji v jednom kuse její parta přidělává potíže? A co teprve, když se ve městě objeví skupinka Bojovníků Světla, kteří chtějí vymýtit celý temný svět Strigojů a nezastaví se ani před jasnými důkazy o nevinně jedné Morojky? Dokáže především překonat své celoživotní přesvědčení, že lidé jsou dobří a vampýři špatní, když ji obě skupiny neustále přesvědčují o opaku?


Autorka Richelle Mead má velmi jemný styl psaní, takový, že po něm kloužete, ani nevíte jak. Udržuje tempo a nenechává žádnou kapitolu ani nudnou ani zbytečnou. Příběh je napínavý, jen chvílemi kroutíte očima nad chováním hlavní postavy. (SPOILER ALERT!) Vlastně, než nad jejím chováním, spíš nad jejím přemýšlením v oblasti vztahů a jednání s lidmi. Je přehnaně analytická a tak se sem tam bijete knížkou do hlavy, když vy chápete, co tím ten Adrian myslel a ona ne. Koneckonců už podle anotace je jasné (alespoň pro ty, co četli první knihu), že milostné vztahy budou hrát v této knize velkou roli. Ale já těchto momentů moc nenašla. Vše pak částečně vynahradila až poslední kapitola. A teď už jen stačí pořídit si další díl a konečně si přijít na své. Protože lásce se nedá odolávat věčně.

Ale nejlepší na tom bylo, že já, Sydney Katherine Sageová, vinna neustálým analyzováním světa kolem sebe, jsem přestala myslet.


Střípky skutečnosti... jo, tak to pojmenuju!

9. dubna 2016 v 23:23 | © Bellaqa
Jsem si tak projížděla internet a narazila jsem na několik věcí (zaprvé video o občanské válce a pak taky zjištění, že legenda z jednoho seriálu je založená na skutečných událostech) a to pak začnete na té wikipedii rozklikávat další a další záložky a ukládat oblíbené (protože je čas jít spát a samo se to nepřečte, tak to odložíte na jindy) no a protože moc dobře znám své "oblíbené" (jakože neznám, protože je to ta část mého počítače, na kterou nikdy nemám ani čas ani náladu) tak jsem to chtěla pojmout trochu jinak. Abych z toho nakonec opravdu něco měla, asi z nich začnu dělat články. Pokusím se rozvinout oblast hledání a neomezit se jen na Wikipedii a snad se podělím o zajímavé nové informace nebo alespoň dám podnět k samostudiu... totiž, když už člověk nechodí do školy, sem tam mu trocha toho vzdělávání i schází...

Proč do toho nezapojit i fakta z historie nebo nějaké jiné zajímavosti. Vždycky mě fascinovala Atlantida a nebo třeba Kamelot. Nikdy jsem si o těchto tématech nevyhledávala pravdivé informace, což je velká škoda... takže to hodlám napravit, a koho tyhle témata nezajímají, toho rozhodně nenutím si o nich něco přečíst.
Copyright BellaQa | 2009 - 2016 | www.bellaqa.blog.cz | royal.horses@seznam.cz | insta: ac_clarejames
.